Rychnovský kopec

Dominantou krajiny mezi západními výběžky Zábřežské vrchoviny a táhlým Hřebečským hřbetem je Rychnovský vrch. Vystupuje mezi Moravskou Třebovou a Lanškrounem a z kotliny ční do nadmořské výšky 541 metrů. Nejblíže je k němu z Rychnova na Moravě, ale cestu sem si najde jen málo turistů.
Dnes už málokdo ví, že jde o místo opředené dávnými zkazkami a pověstmi inspirovanými neobvyklou tvářností vrcholem kopce. Ten je totiž asi v kilometrové délce rozdvojen a ve sníženině mezi hřbety jsou mokřinové pánvičky s drobnými jezírky. Odtud kopec dostal jméno - Jezerní hora či Jezerní hřbet.
Na vrcholku prý stával ponurý zámek, který vlastnila krutá panna - čarodějka, která škodila lidem a když vypršela lhůta její smlouvy s ďáblem, propadla se i se zámkem... Dnes tu najdeme tři zarůstající bahnité pánvičky, ve kterých se občas drží voda. Největší je asi osmdesát metrů dlouhá, ale velice úzká. Příčinu vzniku jezerních pánviček je právě rozdvojení vrcholové části kopce, patrně vlivem tektonických procesů (kopec je tvořen vzpříčenými vrstvami křídových jílovcù a pískovcù), možná díky pohybu horninových blokù na příkrém svahu.
Jezírka však nejsou jedinou zajímavostí Rychnovského vrchu. V hloubi minulého století vzbudily pozornost, a to i v odborných kruzích, údaje o podivném dunění, které se čas od času ozývalo z nitra kopce. Snad šlo o procesy související s pohybem porušených vrstev nebo vyrovnáváním napětí v horninovém masívu, možná jen o sluchový přelud...
Nejvyhledávanějším místem na severovýchodním úbočí kopce je nyní kostelík v lesním úžlabí s Mariánskou studánkou. I ta je opředena pověstí, tentokrát o „léčivých“ účincích zdejšího pramene.